Starý známý detroitský kyborg se vrací s plechovým úsměvem a pořádně tvrdou spravedlností.
RoboCop: Rogue City, vyvinutý studiem Teyon, přináší nostalgický, akčně laděný zážitek, který vzdává hold původním filmům z 80. let. Hra se odehrává mezi RoboCop 2 a RoboCop 3 a servíruje detektivní thriller s kulometným nádechem, kde se spravedlnost rozdává s nezaměnitelným kovovým klidem.
🔫 Co tě čeká v Detroitě:
- Autentický zážitek: Hráči skutečně jsou RoboCopem – pomalá chůze, extrémní síla, skener pro detekci hrozeb a věhlasná Auto-9 pistole.
- Příběh plný intrik: Hra nabízí originální děj, který mísí korupci, gangy a megakorporace. Nechybí dialogy s volbami, které ovlivňují vývoj misí.
- Návrat hlasu Petera Wellera: Originální herec RoboCopa propůjčuje svůj hlas i tvář, což zvyšuje autenticitu.
🎯 Hratelnost a styl boje:
- Akce je brutální, ale pomalá – v souladu s charakterem RoboCopa. Nepřesnost zbraní protivníků ti umožňuje stát nehybně, zatímco přesně likviduješ nepřátele.
- Kromě střelby se řeší i detektivní úkoly, analýzy scén a interakce s NPC.
- Hra tě nevodí za ručičku – občas musíš opravdu hledat důkazy nebo správná rozhodnutí.
📺 Retro atmosféra a vizuál:
- Stylizovaná grafika evokuje filmové 80. léta – neon, špinavé ulice, reklamy na budućnost plnou násilí.
- HUD a efekty jsou přesně tak roboticky chladné, jak by sis přál.
- Hudba dodává syntetické napětí jako vystřižené z VHS kazety.
📜 Zajímavé detaily:
- Vývoj postavy: Získáváš nové schopnosti, vylepšení systému a možnosti, jak lépe řešit konflikty.
- Moralita: Volby nejsou jen černobílé – RoboCop je často konfrontován s etickými dilematy.
- Vedlejší úkoly: Od potírání zločinu po řešení domácích sporů – hra nabízí spoustu ironických momentů.
🚔 Shrnutí:
RoboCop: Rogue City není revolucí v žánru FPS, ale je výjimečný svou stylizací, atmosférou a úctou k předloze. Hra je jako VHS páska z dětství – mírně zrnitá, trochu zpomalená, ale neodolatelně nostalgická. Pro fanoušky původních filmů je to splněný sen, pro ostatní neotřelý akční zážitek.

Ze začátku jsem k tomuhle dílu byl skeptický. Po rozporuplném Diablo III a mobilním fiasku Immortal jsem si říkal, jestli Blizzard ještě vůbec ví, co dělá. Ale čím víc jsem se nořil do světa Sanctuary, tím víc jsem si uvědomoval, že Diablo IV je návrat ke kořenům – a zároveň krok vpřed.
🌑 Atmosféra, která tě pohltí
Hned první hodiny mě překvapily temným, až depresivním tónem. Žádné barevné efekty, žádné přehnané hrdinství – jen špinavý, krvavý svět plný bolesti. Lore je hlubší než kdy dřív, Lilith jako hlavní antagonistka je fascinující postava, která není jen „další démon“, ale má motivace, charisma a styl.
⚔️ Gameplay, který šlape
Kombinace staré školy s moderními prvky funguje skvěle. Buildy jsou flexibilní, souboje brutální a uspokojivé. Každá třída má svou osobnost – já osobně jsem si zamiloval Roguea pro jeho rychlost a smrtící preciznost. Endgame je zatím solidní, i když místy repetitivní. Ale grind mi nevadí, když mě baví samotná hra.
🌍 Otevřený svět – překvapivě funkční
Měl jsem obavy z otevřeného světa – že to bude jen výplň mezi dungeony. Ale opak je pravdou. Svět je živý, plný eventů, lore a překvapení. Mounty přidávají dynamiku, a sdílený svět s ostatními hráči působí přirozeně, ne jako MMO.
🎵 Zvuk a vizuál – mistrovská práce
Hudba je temná, melancholická, přesně jak má být. Grafika není přehnaně realistická, ale stylizovaná tak, že každý screenshot vypadá jako temný fantasy obraz. UI je čisté, přehledné, a všechno působí jako dobře vyladěný celek.

🧠 Verdikt
Diablo IV mě přesvědčilo, že Blizzard ještě umí. Není to dokonalá hra. Má své mouchy, hlavně v monetizaci a občasné technické problémy. Ale jako fanoušek série cítím, že tohle je ten Diablo, na který jsem čekal. Temný, brutální, návykový.
Hodnocení: 9/10 – Peklo ještě nikdy nebylo tak lákavé.