Install Steam
sign in
|
language
简体中文 (Simplified Chinese)
繁體中文 (Traditional Chinese)
日本語 (Japanese)
한국어 (Korean)
ไทย (Thai)
Български (Bulgarian)
Čeština (Czech)
Dansk (Danish)
Deutsch (German)
Español - España (Spanish - Spain)
Español - Latinoamérica (Spanish - Latin America)
Ελληνικά (Greek)
Français (French)
Italiano (Italian)
Bahasa Indonesia (Indonesian)
Magyar (Hungarian)
Nederlands (Dutch)
Norsk (Norwegian)
Polski (Polish)
Português (Portuguese - Portugal)
Português - Brasil (Portuguese - Brazil)
Română (Romanian)
Русский (Russian)
Suomi (Finnish)
Svenska (Swedish)
Türkçe (Turkish)
Tiếng Việt (Vietnamese)
Українська (Ukrainian)
Report a translation problem

Liberecky Kraj, Czech Republic



Jedné noci se probudil potem zalitý. V koupelně se světlo rozblikalo a v zrcadle zahlédl, jak se mu pod kůží cosi pohybuje. Ne sval. Ne krev. Něco živého. Uvnitř něj se cosi probudilo jeho vlastní prostata, znetvořená nemocí a časem, se vzepřela tělu, které ji celé roky ignorovalo.
Začalo to šeptem. Slova bez jazyka. Příkazy bez hlasu. Gigadak se chytal za podbřišek, zatímco v něm cosi rostlo, pulsovalo a učilo se. Orgán, který měl sloužit, se stal predátorem. Přerušil nervy, ovládl bolest, vysával jeho sílu. Gigadak padl na kolena, když pochopil strašnou pravdu: už není pánem vlastního těla.
A když bylo jeho tělo uloženo do chladné země, hluboko pod hrobem se ještě jednou cosi pohnulo. Temné, hladové. Čekající.