Hollow Knight je hra od Australského studia Team Cherry, tvořeného třemi lidmi.
Jak je sakra možné že tři lidi dokázali vytvořit hru, která svou rozsáhlostí konkuruje velkým hrám s rozpočty pohybující se v řadách desítek až stovek milionů?
A ROVNOU DVAKRÁT?
A JENOM ZA 20 EURO?

Pokračování tohoto indie titulu s podtitulem Silksong si bere vše, co dělala první hra dobře a všechny mechaniky posunuje o level výš. Z hlediska kvality života se to ale říct všude nedá a občas sem si lámal hlavu nad otázkou, jak je možné že se určitá věc dostala do finální verze. Ale o tom později.

Vyplatilo se čekání asi na nejžádanější indie hru v historii? Absolutně.

Hráno na Playstation 5 ovladači, 100% completion.

Tentokrát se ujímáme postavy Hornet, kterou si hráči prvního dílu určitě pamatují. Byla zajata neznámými vojáky, z jejichž spárů se během první cutscény osvobodí. Probouzíte na úplném spodu upadajícího království Pharloom. Hned během prvních pár vteřin co sem Hornet dostal do rukou na mě dýchnul ten krásný pocit, že jsem konečně zpět ve světě, který jsem si tak moc zamiloval.

Svět Pharloom je obrovský a rozmanitý. Zatím co první díl vsázel na větší lokace s menší diverzitou biomů, Silksong na to jde přesně opačně, tedy větší počet s menší rozlohou. Ale není to na škodu, všechny biomy jsou naplněny tajnými cestičkami, hromadou různých nepřátel, a především velkým počtem bossů.
S Hornet se dostanete všude. Začnete v pohádkovém Moss Grotto, ale hned o pár metrů dojdete do zpustošeného The Marrow. Přes těžce industriální Deep docks a mravenci chráněným Hunter’s March se každým krokem blížíte ke splnění vašeho prvního hlavního úkolu – vyšplhat na vrchol Citadely, honosného sídla jehož obyvatelé podlehly kletbě spojené s hedvábím, se kterým je Hornet úzce spojená, a zjistit proč jste tam a co se děje.

Gameplay Hornet je jiný. Ne lepší nebo horší, ale prostě jiný.
Charmy vyměnily nástroje a k tomu máte nově možnost si za pomocí Crestů měnit celý moveset. Diverzita buildů je tak větší a Hornet si dokážete skutečně vyšperkovat podle sebe. Vadí vám diagonální pogo? Vemte si Reaper nebo Wanderer Crest. Je vám schopnost healování málo, vemte si ten, který vám dá lifesteal, či zvýšené poškození na pár vteřin. Chcete z Hornet vytvořit gadget-focused postavu? Vemte si Architect Crest, vybavte se až třemi tooly a ukažte všem bossům, že VY jste bullet hell.

Po každém úspěšném poškození nepřátel si nabíjíte silk spool, se schopností vyléčit v základu 3 životy najednou. Opět, je to něco, co funguje prostě jinak než původně. Osobně bych řekl, že s tímto systémem musíte daleko více taktizovat, protože pokud vás během té vteřiny, co se léčíte, něco udeří, přijdete jak o životy, tak i o nabitý silk.
Stejný spool používáte ke castění různých spellů. Musíte si tedy často vybírat, jestli nabitý silk využijete pro healing nebo damage.
Hornet je rychlá a její ovladatelnost je skvělá. V prvních chvílích může leckoho šokovat nový způsob poga, který je v základu diagonální. Zcela upřímně, nejdřív sem z toho byl také rozpačitý, obzvlášť když se jsem se poprvé dostal do obtížně navigovatelných lokací, jako je třeba Hunter’s March. Po pár pokusech a dalšímu osvojení jsem si ale zvykl a tímto způsobem dohrál téměř celou hru. Kdykoliv sem potřeboval něco specifického, vyměnil sem Crest a jelo se dál.
Parkour místnosti se zpočátku mohou zdát složité, ale jakmile dostanete do ruky všechny parkour pohyby, zamilujete si je. Řetězení všech pohybů spojené s parkourem je jedním slovem radost.

Silksong je těžká hra, což je vám dáno najevo hned v první lokaci. Někteří nepřátelé dávají hned v prvních pár místnostech dvojité poškození, a často se jedná o regulérní mobky, které se po každém usednutí na lavičku respawnou. Zatímco první hra si double damage nechala až na endgame, tady se s hráčem nikdo nesere a jede se hned od začátku. To bych ale byl schopný ještě odpustit.

Co je ale horší jsou jisté čtyři body: Absence laviček na kritických bodech, neférovost několika bossů, systém shell shardů a v neposlední řadě absolutně dementní runback vzdálenosti k některým bossům.

Téměř všechny lavičky v prvním actu jsou placené za Rossaries. Těch ale minimálně prvních pár hodin dostáváte fakt málo a vaše možnosti léčení, ukládání a vylepšování výbavy jsou značně omezené. Což když dostáváte konstantě zabrat ať od double damage nepřátel, či nejste tak dobří v parkouru, pocítíte docela brzo po spuštění.

Systém Shell shardů je nedomyšlený. To že máte omezený počet červených nástrojů chápu a s tím v zásadě problém nemám. S čím mám ale problém jsou shardy a jejich využití na crafting. Pokaždé co usednete na lavičku vám to sebere určitý počet shardů podle toho jaký nástroj používáte a kolik jich chybí. Může se klidně stát, že vám to sebere třetinu shardů, pokud se vrátíte na lavičku po neúspěšném boji, protože jste vypotřebovali všechny zásoby. Takhle to může fungovat několik pokusů, ale co když vám shardy dojdou? No, jednoduše - buď se musíte smířit s tím že další pokusy budete bez nástrojů a nebo se musíte vrátit k farmení normálních mobek, a ztratit tím tak drahocený čas který jste mohli využít na další pokusy porazit toho jednoho těžkého bosse. Ani jedna varianta není dobrá. Dalo by s to vyřešit dvouma způsoby - buď nástroje výrazně zlevnit, nebo tento systém odebrat kompletně. Nemyslím si že by to hru nějak zlehčilo, spíš by to odebralo prvek který Silksong akorát zbytečně táhne dolů.

Ve hře je několik bossů, které nechápu, jak se dostaly přes testovací fáze. Jmenovitě Savage Beastfly, sideboss v the Marrow, jenž dává dvojité poškození, konstantně spawnuje další nepřátele v už tak maličké aréně a má absolutně inkonzistentní patterny útoků.
Bilewater je lokace vertikálního typu, která spojuje téměř vše, co je se hrou špatně. Je plná otravných nepřátel a dohromady asi dvou laviček, z čehož jedna je na úplném spodu a druhá je tak dobře schovaná, že by se dala brát jako secret. K tomu si připočtěte absolutně kreténskou mechaniku, kde po pádu do vody dostanete debuff, se kterým se nemůžete healovat dokud nahromaděný silk nevyužijete k jeho zbavení. V neposlední řadě je tu bossfight s Groal the Great na úplném vrcholu. Jakmile zemřete, respawnete se na spodu a musíte šplhat přes celý Bilewater znovu. Jedna chyba a můžete jít hned od začátku. To je ale bohužel jen jeden z několika kreténských runbacků k bossům a definitivně ten nejhorší.

Hollow Knight: Silksong jsem si extrémně užil. Bavil sem se, nasíral sem se, byl sem frustrován, ale místy i překvapen. Hraní této hry byl skvělý zážitek, stejně jako když sem rok předtím poprvé dohrál první díl. Svět je krásný a živý, hudba od Christophera Larkina famózní a zapamatovatelná a gameplay zábavně rozmanitý. Málokdy se stane že vyjde něco tak očekávaného, a ještě míň se stává že je to tak moc dobrý. Jo, hra má svoje chyby a není perfektní, ale pevně věřím že to budoucí updaty s příslibem dalšího nového obsahu doladí.
Třeba konečně přidají další lavičku do Bilewater.