Recent reviews by MatakCZ

Mafia 2 je skvělá hra, od pamětihodných misí, přes dabing a hlášky s nimi spojené, grafika, která se silně drží i do dnešního dne a samozřejmě solidně postavený gameplay, když teda pomineme časté ježdění s autem z bodu A do bodu B.
Proč tedy hru jako takovou nedoporučuji? Jde o to, že v současném stavu nefunguje ani po několika technických úpravách a tak je vám jednoduše prodáván nefunkční produkt. Ano, můžete si sice zahrát "Definitivní edici" která sice narozdíl od Classic funguje, ale nezachraňuje to fakt toho, že je náročnější, zabírá mnohem víc místa, je místy zabugovanější než originální verze, a najdou se jednoduše lidi, kteří si chtějí radši zahrát originál, takže to celkovou nefunkčnost originálu v tomhle ohledu nezachraňuje.

Možná si říkáte proč by někdo negativně hodnotil indie game jamovku, která je ještě k tomu zdarma. Má to však své jednoduché a prosté vysvětlení, proto upozorňuji, teď přijde menší spoiler. V předposlední části hry přijdete do labyrintu, což už samo o sobě není z herního dizajnu nic úžasného, úplně to však pohřbí fakt že je to zrcadlový labyrint, vaše celková orientace v prostoru se v tu chvíli stane neexistující a ze hry se stane iritující trial & error fest. Nikdy předtím se mi nestalo, že by mi jedna část ve hře zkazila celkový zážitek, a tak se tahle hra stala vyjímkou. Abych ale řekl i nějaké ty kladné stránky, tak zvuky a grafika tvoří vkusnou PS1 styled atmosféru, obecně je na hře hodně poznat, že se inspirovala starýma horrorovkama, především tedy prvními díly série Resident Evil. V neposlední řadě by se ještě patřilo zmínit, že jsem hru hrál na Steam Decku a již zmíněná část v labyrintu byla tak náročná na výkon, že si říkám, jestli si vůbec dali tvůrci práci s optimalizací. Nakonec ještě pár poznámek k samotnému příběhu, který má v sobě dost klišé prvků a měl mnohem větší potenciál v hráči něco zanechat. Celkově se dá ocenit snaha, ale výsledek minimálně mě neohromil.

McPixel je po dlouhé době zpátky v celé své kráse, takže se můžete těšit na plno vtipnách scén, náhodných a nečekaných prostředí a ještě nečekanějších řešení levelů. Od McPixela tedy žádný seriózní, nebo realistický zážitek rozhodně čekat nemůžete. Od prvního dílu se taky trošku změnila grafika, nejedná se sice o nic převratného, ale na druhou stranu to nemění atmosféru a animace jsou nyní plynulejší a přibyly i 3D prvky. Ve hře se také nachází mnoho skinů, které odemykáte postupem hrou a příjemně mě překvapilo když jsem zjistil, jak bohatý výběr zde dostanete. Hru můžete hrát dvouma způsoby, pokud vám jde pouze o dohrání a nic víc, stačí v každém levelu najít způsob jak přežít, nebo zneškodnit bombu. Ovšem pokud jste jako já a chcete každý jeden achievement, tak vás budou místy čekat nepříjemné "zákysy". Protože musíte v každém jednom levelu najít každou jednu interakci nebo gag, což nemusí znít nejhůř, ale v některých levelech je to dost nepřehledné, otravné, a jenom to kazí zážitek. Naštěstí jsou levely většinou krátké a samotná hra se na vás snaží naházet co nejvíce vtipných animací to jde, za co nejkratší čas, takže to hezky kompenzuje, i tak bych ale řekl, že některé levely mohly být trošku lépe promyšlené. Je mi jasné že tahle hra nebude pro každého, ať už hratelností, nebo humorem, který nesedne všem. Ovšem pokud hledáte něco na odreagování s průměrnou hrací dobou, tak můžu hru McPixel 3 jedině doporučit.

Po několika letech jsme se konečně dočkali remasterované Sonic kolekce prvních čtyř her pro všechny moderní konzole a počítač, no a jak to vlastně dopadlo a proč to trvalo tak dlouho? Věřte mi, že nebudu jediný, když řeknu, že je pro mě Sonic Origins velkým zklamáním, ale nejdříve bych začal tím pozitivním, protože mi věřte že u toho dlouho nezůstaneme. Začal bych atmosférou hlavního menu, to je plné známých ostrovů ze Sonic her a potěší nejednoho fanouška, do toho v pozadí hraje remix skladby, která se poprvé objevila v kolekci Sonic Jam, jedná se tak i o menší odkaz na minulé kolekce. Pokračoval bych novými animovanými cutscénami, které jsou velmi povedené a spojují celý Sonicův příběh do sebe, alespoň tedy do určité míry, protože například když v Sonicovi 1 neseberete byť jen jediný chaos emerald, tak se i tak na konci přehraje cutscéna, ve které je Sonic všechny vlastní, ano vím je to celkem hnidopišské, ale na detailech by mělo záležet. To už jsem se ale zase zabořil trochu do těch negativ, tak u nich pojďme zůstat, protože ačkoliv se snažím sebevíc, tak si na další pozitiva prostě nemohu vzpomenout, a to jsem si tuto kolekci chtěl opravdu užít, a ne jí cíleně nadávat, bohužel právě kvůli všemožným chybám to prostě nešlo. Začal bych hned prvním negativem, co mnoho PC hráčů hned ze začátku pleskne do obličeje, a to je ten fakt že defaultní nastavení této hry je naprosto nesmyslné a samotná hra nejde ovládat šipkami, ale ovládá se klávesami W A S D, ovšem ještě horší je, že se na šipky nedá ani přenastavit. Stejně bude ale většina lidí hrát s ovladačem, takže tohle je spíš můj menší osobní problém. U ovládání ještě zůstaneme, protože je sice opravdu fajn že do všech her byl přidán Drop Dash, který se poprvé objevil ve hře Sonic Mania, ale ani ten nefunguje jak by měl. Ve všech hrách kromě Sonic CD a Sonic 3 & Knuckles funguje velmi nedodělaně a když ho použijete, tak vám na chvilku zamkne ovládání a nechá vás napospas osudu. Ve hře se taktéž nachází nespočet, ať už menších tak větších bugů, z nichž u mě to byl bug s achievementem jménem Art Appreciator, kdy i po odemknutí všech kreseb v muzeu se mi žádný achievement neodemknul a to by jich mělo stačit odemknout pouze třicet. Nebudu tady vypisovat všechny technické chyby co hra má, protože to bych se dostal do maximálního počtu znaků ve Steam recenzi. Dalším hodně velkým problémem se kterým se v PC verzi hry setkáte je všemi nenáviděné a obávané Denuvo, které některým lidem ani nedovolilo spustit hru, nebo v "lepším" případě jim jen jak už je u Denuva známo, hodně bere výkon. Při vydání hry Sonic Mania to sice vypadalo že se SEGA poučila ze svých chyb a Denuvo už nikdy do svých her nedá, ale jak už je známo, SEGA se ze svých chyb pravděpodobně nikdy nepoučí a tak sem to Denuvo pleskla taky. Hodně lidí si sice stěžuje například na to, že v Sonic CD není hratelný Knuckles, což ale není úplně věc co by mi osobně vadila, ale mohli si dát tu práci ho tam přidat, jelikož by to hodně lidí jistě ocenilo. Co už mi ale vadí je ten fakt, že absolutně zprasili hudbu a zvukové efekty v Sonicovi 3 & Knuckles, každá skladba nebo zvukový efekt zní strašně a celou dobu co jsem Sonica 3 & Knuckles hrál jsem měl pocit, že mám zalehlé uši. A jelikož byla hra Sonic 3 & Knuckles nejméně rereleasnutou hrou z původní Sonic trilogie, kvůli tomu že nemohli použít skladby na kterých pracoval tým Michaela Jacksona, tak museli nahradit pár skladeb, no a protože se v roce 2019 ukázalo že v prototypu hry Sonic the Hedgehog 3 z roku 1993 měla být hudba úplně jiná a ne ta od týmu Michaela Jacksona, tak mohli prostě použít skladby z té verze, prototyp skladby zněly celkem fajn, dokonce se rozhodli, že je dokončí a vylepší. A jak to teda nakonec dopadlo? "Vylepšené" skladby v této hře zní ještě hůř než ty nedokončené, nemají v sobě žádnou energii, a působí jako by měly depresi. Na YouTubu lze najít mnoho fanouškovských remixů a kdyby i jen náhodně nějaký vybrali, udělali by líp než kdyby použili skladby, které se momentálně ve hře nacházejí. To jsme jako vážně čekali několik let jen na to, aby si SEGA uvědomila, že může prostě použít prototypy skladeb, se kterýma není žádný autorský problém? Další menší problém který tahle kolekce má, je že všechny hry v této kolekci vypadají rozmazaně, nevšimne si toho sice jen tak někdo, ale jakmile si toho všimnete, už není cesty zpět. Jednou z přidaných hodnot této kolekce jsou coiny, za které si v muzeu můžete odemknout různé kresby, videa, nebo hudbu, což bohužel není nic speciálního, jelikož mnoho věcí které se zde nachází, jsme už mohli dávno vidět. Nebo je také můžete využít k restartování special stagů, tohle je avšak rozhodně změna vítaná. Ve hře se dohromady nachází až 7 herních módů, Story Mode což jsou všechny 4 hry po sobě spojené cutscénami. Mission Mode je celkem příjemné zpestření gameplaye, pokud jste v minulosti hráli Sonic Generations tak tohle se nese v podobném duchu, jenom je trochu škoda že se díky nim dá velmi snadno a rychle získat hromada coinů, a s porovnáním s hraním normální hry je to dost nevyvážené. Anniversary Mode který má 16:9 velikost obrazu a místo životů se zde nacházejí coiny a proto v tomto módu nejde prohrát, protože i když umřete tak se vám nic neodečte, což paradoxně není na škodu a je to jedna z mála věcí co Sonic Team udělal celkem dobře a uvítají to převážně nováčci, kteří se Sonicem třeba jen díky téhle hře začínají. Další herní mód je Classic Mode který má původní poměry stran, nacházejí se v něm životy a není v něm Drop Dash. Celkem zamrzí fakt že si nemůžete vybrat žádný kompromis mezi Anniversary Módem a Classic Módem protože přidáním možností by zabralo čas a úsilí, a to SEGA nechce. Mirror Mode který zrcadlově obrátí hru a jinak je úplně stejný jako Anniversary Mode. Boss Rush což snad ani vysvětlovat nemusím, prostě musíte porazit všechny bosse z jedné hry v řadě. A poslední je tu Blue Spheres Mode, který se nachází pouze v Sonic 3 & Knuckles a jde vidět že alespoň někde bylo hře věnováno trochu více pozornosti, je to ale kvůli tomu že to dělalo studio Headcannon. DLC je v této kolekci kapitolou samo o sobě, není to nic jiného než cash grab, který ani nepřidává kromě těžkých misí nic moc zajímavého. Jedna z posledních věcí kterou bych rád vynesl na povrch, je že nám SEGA lhala o tom že se ve hře budou nacházet nové hratelné postavy, skvělou příležitost pro to měla například Amy, která se hlavně v konečné cutscéně objevuje a vy už si jen říkáte: "No nene, že by se teď fakt odemkla?". Pak ale hru dohrajete, a absolutně nic se neodemkne... Nakonec by se patřilo říct že neviním Headcannon, protože očividně byli ve velkém skluzu a byli nuceni hru Sonic 3 & Knuckles dodělat do velmi striktního deadlinu a i přesto se snažili ze Sonica 3 & Knuckles udělat co nejlepší hru jakou jen mohli, a pak je tady Sonic Team který udělal zbytek této kolekce. Tahle kolekce mohla být vážně skvělá, bohužel SEGA chtěla mít tuhle hru hotovou do Sonicových narozenin, proto to dopadlo takhle. Budeme muset jen doufat že budou vycházet patche, které opraví co nejvíce chyb to půjde.

The Basement Collection rozhodně není pro každého, ale pokud máte rádi Edmunda McMillena, a zajímá vás jeho historie a menší kreativní hříčky, které za několik let před Super Meat Boyem vyplodil, tak rozhodně nebudete litovat. Některé hry se můžou díky flash enginu místy škubat, ale naštěstí to není zas tak časté. Taktéž jsou tu různá bonusová videa, rozhovory a plno dalšího zajímavého obsahu, který si můžete postupným hraním odemknout.

Hře nejde říct skoro jediné špatné slovo, má pěknou atmosféru, je vtipná, užijí si jí jak mladí tak dospělí a příběh je jako ze starých cartoonů. Ale jediná, a i v celku zásadní věc, která mě na hře hodně štve je ta, že pokud jste tuto hru hráli od samotného vydání, tak jste si jistě povšimli toho, že CHUCHEL měl černou barvu a oranžový klobouk. Bohužel v dnešní době jsou lidé, kterým pořád něco vadí, a některým lidem CHUCHEL připomínal blackface, tak se Amanita rozhodla Chuchlův design změnit. A byla to jedna z nejhorších věcí, co se mohla stát, protože nový CHUCHEL nevypadá vůbec dobře. Je to přeci jen chuchvalec prachu a vlasů a kdo kdy viděl oranžový prach? Proto tedy této hře dávám 7/10, a to hlavně proto, že se pořád nemůžu smířit s tím, že CHUCHEL teď vypadá hrozně, a když s tou postavou hrajete od samotného vydání hry, a ta postava se vám zapíše do srdce, a potom kvůli nějakým kreténům změní design, tak vám do smíchu moc není. Vím že Amanita nechce mít na svědomí žádné kontroverze, ale co je moc, to je moc. Amanitě se tedy omlouvám že jsem z recenze odebral 2 body kvůli věci, za kterou ani oni sami pořádně nemůžou, ale občas jsou až moc hodní a jdou lidem na proti, ale tvůrčí vize by neměla být ovlivňována něčím, co v té hře ani není a nemá tak působit.

Pokud hledáte vtipnou, grafickým zpracováním výraznou a hlavně návykovou beat 'em up indie hříčku, tak je Castle Crashers přesně pro vás, očekávat od této hry nějaký extra příběh sice nemůžete, ale zato to krásně kompenzuje například soundtrack, nebo i hrstka herních módů. Jak už to tak u her od studia The Behemoth bývá, hru lze hrát i v kooperaci s 2-4 hráči, avšak nechybí ani singleplayer. Mezi již zmíněné herní módy patří například arena, kde se můžete utkat v buď 1v1 nebo i 4v4 proti ostatním hráčům, nebo v singleplayeru proti vlnám nepřátel, dále Back Off Barbarian, což je nejodlišnější herní režim v celé hře, ve kterém se pohybujete po herní desce a místo klasického kosení nepřátel jako v základní hře, se jim musíte strategicky a místy i hekticky vyhýbat. Overall je to až překvapivá návykovka a utopil jsem v ní mnohem víc času než jsem si kdy představoval, takže za mě jasnej must have a vskutku jedna z mnoha nesmrtelných indie klasik!